PRACOVNÍ POMĚR JEDNATELŮ A ČLENŮ PŘEDSTAVENSTEV V ROCE 2018

Tzv. souběh funkcí je, jak se zdá, nesmrtelným problémem, se kterým se zřejmě bude praxe potýkat ještě dlouhou dobu. Souběhem funkcí je v tomto článku míněno:

  • Fyzická osoba je jednatelem anebo členem statutárního orgánu

a

  • vykonává pro společnost činnost, která spadá do výkonu funkce člena statutárního orgánu (zejména obchodní vedení a zastupování společnosti) a bývá označována jako „ředitel“, „generální ředitel“ apod.

Souběhem funkcí tedy rozhodně není míněna situace, kdy jednatel či člen představenstva vykonává pro společnost činnost, která není výkonem funkce člena statutárního orgánu (např. činnost technika, prodavače, prodejce, lékaře).

Z psychologického hlediska má souběh funkcí dvě roviny:

  • v českých zemích s bohatou podnikatelskou tradicí by se za 25 let po zhroucení socialismu dalo očekávat, že jednatelé a členové statutárních orgánů netouží po svěrací kazajce pracovněprávních předpisů – tedy že kvůli nároku na povinnou přestávku v práci na jídlo (který si navíc mohou sjednat i ve smlouvě o výkonu funkce) a podobným jistotám nebudou riskovat, že budou muset své společnosti vracet mzdu. Z tohoto úhlu pohledu je tedy nepochopitelné, že se souběh funkcí v praxi tak často objevuje.
  • v některých případech je jednatel či člen představenstva pánem společnosti jen teoreticky – pokud neovládá společnost jako její společník či akcionář, je zde faktická závislost na rozhodování valné hromady apod. Z tohoto úhlu pohledu jsou úvahy o zařazení výkonu funkce jednatele či člena představenstva do režimu pracovněprávních předpisů logické.

Stručná rekapitulace:

  • Již v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995 Vrchní soud konstatoval, že činnost statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem. Vrchní soud svůj závěr odůvodnil tak, že funkce statutárního orgánu společnosti totiž není druhem práce ve smyslu § 29 odst. 1 písm. a) tehdejšího zákoníku práce a vznik i zánik tohoto právního vztahu není upraven pracovněprávními předpisy a řídí se obsahem společenské smlouvy. Jednalo se o rozsudek vztahující se k době, kdy se uplatňoval ještě hospodářský zákoník, ale byl plně respektován i za dob uplatňování obchodního zákoníku.
  • Praxe i teorie chápala závěr rozsudku Vrchního soudu v Praze z roku 1993 dlouhou dobu tak, že v pracovní smlouvě nemůže být jako druh práce sjednáno „jednatel“ apod.
  • Počínaje lety 2002 a 2003 (rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1850/2001 ze dne 13.9.2002 a sp. zn. 21 Cdo 963/2002 ze dne 15.1.2003) Nejvyšší soud opakovaně potvrzoval, že rozsudek Vrchního soudu v Praze z roku 1993 je třeba vztáhnout na jakoukoli činnost, která je výkonem funkce (zejména obchodní vedení společnosti a jednání jménem společnosti). Rozsudků Nejvyššího soudu na uvedené téma je několik desítek a neustále přibývají – viz  např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3250/2012 ze dne 14.11.2013.
  • Veřejnoprávní judikatura ponechávala dopad neplatnosti pracovněprávních předpisů stranou, obrat přinesl klíčový rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, č. j. 3 Ads 119/2010-58 – nebyla uznána účast jednatele na nemocenském pojištění na základě pracovní smlouvy na ředitele, která byla s odkazem na ustálenou soukromoprávní judikaturu považována za absolutně neplatnou.
  • Pro roky 2012 a 2013 přinesla zásadní změnu do otázky souběhu funkcí úprava § 66d obchodního zákoníku, která umožnila (za určitých podmínek) vykonávat obchodní vedení v pracovněprávním vztahu. Na období let 2012 a 2013 nelze plně aplikovat ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu - minimálně pokud jde o druh sjednané práce.
  • Od roku 2014 není problematika souběhu funkcí výslovně řešena. To zastánci možnosti souběhu funkcí s přihlédnutím k základním principům nového občanského zákoníku (co není zakázáno, je povoleno) chápou tak, že nedošlo ve věci právní úpravy souběhu funkcí k návratu před rok 2012 a že je tedy souběh funkcí stejně jako v letech 2012 a 2013) možný. Aby byl souběh funkcí možný, musel by výkon funkce naplnit znaky závislé práce dle zákoníku práce (nezaměňovat se „závislou prací“ pro jiné účely, např. pro účely daňové) – v tomto případě by se ovšem nejednalo o „možnost“, ale o „povinnost“ (viz nejen zákoník práce, ale i zákon o zaměstnanosti) – a to zřejmě nenaplňuje (viz dále k argumentům o nemožnosti souběhu funkcí).
  • Nová úprava soukromého práva nepochybně znamená, že i „nepovolený“ (a tudíž zakázaný) souběh funkcí, může být stíhán „jen“ relativní neplatností. Bude-li tedy pracovní poměr jednatele (člena představenstva) shledán neplatným z důvodu souběhu funkcí, může např. společnost po jednateli (členovi představenstva) požadovat vrácení mzdy, ale např. správa sociálního zabezpečení nemůže postupovat podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, č. j. 3 Ads 119/2010-58  a neuznat (od 1.1.2014) účast na nemocenském a tím pádem i důchodovém pojištění , navíc je nutno tento problém posuzovat i z pohledu novější judikatury NSS z let 2015 a 2016 uvedené v další odrážce.
  • rozsudek Nejvyššího správního soudu 6 Ads 136/2012 ze dne 13.5.2015 potvrdil, že neplatnost pracovní smlouvy z důvodu nepovoleného souběhu funkcí nemůže mít dopady do oblasti účasti na nemocenském pojištění a uplatní se princip faktického pracovního poměru. Rozsudkem 2 Ads 303/2015 ze dne 30.3.2016 NSS tento závěr rozšířil i na oblast zdravotního pojištění. Podle Rozšířeného senátu NSS (rozhodnutí 6 Ads 136/2012 – 57 ze dne 9.12.2014) nejde o odklon od závěrů z klíčového rozhodnutí 9. 12. 2010 – tento případ byl posouzen jako odlišný z toho, důvodu že v něm nebylo předmětem sporu založení účasti na nemocenském pojištění na základě faktického pracovního poměru, ale neplatnost pracovní smlouvy z důvodu nepovoleného souběhu (tuto neplatnost pochopitelně NSS potvrdil, ale lze předpokládat, že dnes by NSS k účasti na nemocenském pojištění z důvodu faktického pracovního poměru zřejmě potvrdil).
  • Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 190/15 ze dne 13.9.2016 sice neshledal souběh funkcí jako zakázaný, ale přesto platí, že výkon funkce jednatele či člena představenstva nemůže být vykonáván v pracovněprávním vztahu (viz např. následné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 21 Cdo 3614/2015 ze dne 19. ledna 2017
  • Návrh na novelizaci zákona o obchodních korporacích od 1.1.2020 obsahuje zrušení dnešního § 61 odst. 3, a to právě s odůvodněním zákazu souběhu funkcí
  • Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 21 Cdo 3614/2015 ze dne 19. ledna 2017 a návrh novelizace ZOK od roku 2020 potvrzují názor Ministerstva spravedlnosti vyjádřený v tiskové zprávě z 11.7.2014), že od 1.1.2014 nelze výkon funkce jednatele (člena představenstva) vykonávat ani částečně v pracovněprávním vztahu.
  • I v roce 2018 zůstala zachována zásada zavedená od 1.1.2012, že odměna jednatele (člena představenstva) zakládá naprosto srovnatelné nemocenské i důchodové zabezpečení jako mzda z pracovněprávního vztahu a je za stejných podmínek jako mzda daňovým nákladem společnosti. Před 1.1.2012 odměna člena představenstva účast na nemocenském a důchodovém zabezpečení nezakládala a v období let 2009 až 2011 byla zvláštním způsobem upravena účast jednatelů na důchodovém pojištění (bez účasti na nemocenském pojištění a jen při dosažení rozhodného příjmu ve výši čtvrtiny průměrné mzdy). Před 1.1.2012 byla také daňově neuznatelným nákladem odměna člena statutárního orgánu – tato úprava se nevztahovala na odměny jednatelů (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 5 Afs 131/2006 -72 ze dne 24.10.2007).

 

Hlavní argumenty pro zákaz souběhu od 1.1.2014:

  • nejde o závislou práci dle § 2/1 zákoníku práce - práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.
  • § 195/2 (obdobně § 435/3 pro představenstvo) ZOK - Nikdo není oprávněn udělovat jednateli pokyny týkající se obchodního vedení; tím není dotčen § 51 odst. 1 (správně má být odst. 2). § 51/2- Člen statutárního orgánu kapitálové společnosti může požádat nejvyšší orgán obchodní korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení; tím není dotčena jeho povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.
  • nemůže být dodržen § 2/2 zákoníku práce - závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

V případech, kdy jednatel má společnost pod kontrolou jako společník, není žádného důvodu volit cestu pracovněprávního vztahu. Sice zde zdánlivě nehrozí žádné praktické riziko, protože v této situaci asi bude jen stěží společnost po jednateli požadovat vracení mzdy. Společnost by se však mohla ocitnout ve finančních problémech a potom by mohli vracení mzdy požadovat věřitelé společnosti. Veřejnoprávní důsledky (např. neuznání mzdy jako daňový náklad) by sice hrozit neměly, ale nepochybně je jednodušší obhajovat veřejnoprávní dopady platných právních jednání před jednáními neplatnými (byť jen relativně). Velkou výhodou výkonu funkce mimo pracovněprávní vztah je, že společnost ve vztahu k jednateli (nejde-li o pracovněprávní vztah) není zbytečně zatěžována pracovněprávními předpisy (např. povinnost zajistit vstupní zdravotní prohlídku).

V případech, kdy jednatel společnost pod kontrolou nemá, lze z teoretického hlediska uvažovat o závislé práci ve smyslu pracovněprávních předpisů. Nejvyšší soud však opakovaně navazoval na výše popsaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.1993, který jasně stanovuje, že  

  • činnost statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem.
  • výkon funkce statutárního orgánu společnosti není druhem práce ve smyslu § 29 odst. 1 písm. a) tehdejšího zákoníku práce
  • vznik i zánik právního vztahu statutárního orgánu není upraven pracovněprávními předpisy a řídí se obsahem společenské smlouvy.

Protože není od 1.1.2014 žádný legislativní důvod, který by překonával závěry Vrchního soudu v Praze z roku 1993, je výkon funkce jednatele (člena představenstva) v rámci pracovněprávního vztahu právě v situaci, kdy dotyčný nemá společnost pod kontrolou, velice riziková. Hrozí ze strany společníků požadavek na vrácení mzdy, odvolání z funkce bez souvisejících „pracovněprávních“ nároků (zejména odstupné) atd. Právě v situaci, kdy jednatel (člen představenstva) společnost neovládá, je bezpečným řešením smlouva o výkonu funkce zakotvující jednoznačně a nezpochybnitelně odměnu a další nároky (např. jednorázovou platbu pro případ odvolání z funkce).

Podrobnosti k odměňování jednatelů shrnuje podrobný komentář  (více než 60 stran) - zabývá se např. stále aktuálním problémem tzv. souběhu funkcí, smlouvou o výkonu funkce (obsahuje i jednoduchý vzor), problémem fakturace společníků jejich společnostem atd. Komentář reaguje na nejnovější judikaturu z let 2015 a 2016

Problematice odměňování je věnována také zvuková nahrávka přednášky Společník a jednatel SRO. Při objednávce této nahrávky získáte navíc výše uvedený komentář k odměňování jednatelů + komentář k rozdělování a zdanění zisku SRO včetně vzoru valné hromady schvalující účetní závěrku a rozdělující zisk.

 


  

 

Kontakt

Ing. Pavel Běhounek

Na Mlejnku 1679/20
147 00 Praha 4

601 207 656

Odpovědi na dotazy od 200 Kč+DPH

   

Kliknutím na tlačítko výše vstoupíte na facebookovou stránku "O daních" věnovanou aktuálnímu daňovému dění

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

O daňovém přiznání za rok 2011

Odkaz na video (od 64. minuty, lze vybrat v obsahu pořadu):

www.ceskatelevize.cz/porady/1148499747-sama-doma/212562220600031/video/