Zdanění úroků vyplácených do zahraničí

Úroky z úvěrů a půjček, které český dlužník vyplácí zahraničnímu věřiteli, jsou uvedeny v § 22 odst. 1 písm. g) bod 4. ZDP jako příjmy, jejichž zdroj je na území ČR. Podle § 36 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona o daních z příjmů obecně platí povinnost osoby vyplácející úroky srazit při jejich výplatě či připsání 15% srážkovou daň.

 

Uvedená povinnost však obvykle neplatí resp. je modifikována smlouvou o zamezení dvojího zdanění, je-li s příslušnou zemí uzavřena. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění často umožňují zdanění úroků pouze ve státě rezidentství věřitele (např. Dánsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Island, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Norsko, Rakousko, Rusko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie). Potom není výplata nebo připsání úroku spojeno s povinností srážet daň (může však vzniknout oznamovací povinnost platebního zprostředkovatele). Je však třeba pečlivě prostudovat, zda smlouva nestanovuje z možnosti zdanění úroků (obvykle článek 11) pouze ve státě rezidence výjimku, např. smlouva s Rakouskem za úroky nepovažuje úroky považované za dividendu.

 

Pouze výjimečně umožňuje smlouva o zamezení dvojího zdanění uplatnění 15% daně dle zákona o daních z příjmů (Egypt, Brazílie). Pokud umožňuje smlouva o zamezení dvojího zdanění zdanit úroky ve státě zdroje (pokud umožňuje zdanit úroky vyplácené z ČR), uplatní se s výjimkou Egypta a Brazílie, srážková daň v nižší než 15% sazbě (např. 5 % při výplatě slovinskému věřiteli, 10 % při výplatě polskému věřiteli).

 

Zdanění úroku při jejich výplatě se dále neuplatní, jedná-li se o výplatu mezi sdruženými společnostmi do jiného členského státu EU.