Rozdíl mezi úvěrem a půjčkou

Úvěr a peněžní půjčka mají podobnou podstatu, nejsou to však vztahy zcela totožné. Přestože je smlouva o úvěru upravena obchodním zákoníkem a smlouva o půjčce občanským zákoníkem, mohou oba smluvní vztahy uzavírat jak občané, tak podnikatelé v souvislosti se svojí podnikatelskou činností. O tom, zda byla uzavřena smlouva o úvěru anebo o půjčce, nerozhoduje postavení smluvních stran (občané, podnikatelé), ale zda dohodnutá resp. provedená transakce naplňuje znaky jednoho či druhého smluvního vztahu.

Pokud je věřitelem uhrazen závazek dlužníka a peníze nejsou poskytnuty přímo dlužníkovi, nejsou naplněny pojmové znaky smlouvy o půjčce. Pokud jsou však peníze poskytnuty přímo dlužníkovi (v hotovosti či bezhotovostně), může se jednat o oba smluvní typy – o úvěr se bude jednat tehdy, pokud bylo poskytnutí peněz předem dohodnuto a následně dlužník požádá o poskytnutí peněz; o půjčku se bude jednat tehdy, jsou-li peníze poskytnuty bez žádosti o jejich předem dohodnuté poskytnutí. Pokud je dohodnuto, že peníze budou vráceny bez úroku, nemůže se jednat o úvěr (úročení je jednou z podstatných náležitostí smlouvy o úvěru), ale pouze o půjčku.

Zda bude uzavřena smlouva o úvěru anebo o půjčce nijak neovlivňuje legalitu poskytnutí peněz. Častým omylem, který se objevuje např. v komentářích k poskytování úvěrů a půjček jako finanční činnosti osvobozené od DPH, je, že úvěry mohou poskytovat pouze banky. Bankám je vyhrazeno poskytování úvěrů pouze v případě, je-li spojeno s přijímáním vkladů od veřejnosti. Bankám je však vyhrazeno i poskytování peněžních půjček, je-li spojeno s přijímáním vkladů od veřejnosti.